Proč jsme začali jezdit campervanem?

Jako mladí jsme jezdili pod stany, na přechody hor, někdy spali pod širákem a ustlali jsme si tam, kde jsme zrovna odpadli po celém dni. Všechno jsme si nosili v batohu na zádech. Ale jak člověk "stárl" a pohodlněl, začali jsme jezdit do chat, penzionů, hotelů... s dětmi jsme pak ocenili i hotové snídaně, potom i večeře a taky atrakce. A dovolené se stávaly dražší a vlastně nudnější.

Z hotelu do stanu aneb zpátky na stromy

Vlastně tomu dost pomohl covid a zavřené hotely. Najednou jsme byli zavření doma, nikam se nemohlo. A tak jsme oprášili stan, zalepili díry v karimatkách a vyrazili na Velikonoce doprostřed lesa. A potom znovu a v létě znovu. A pak se nám narodil druhý syn a přišla a zase odešla asi stopadesátá vlna covidu... klukům bylo 3 a 1 rok a my jsme si říkali, že bychom vyrazili někam do zahraničí, ale mezi další lidi jsme stále moc nechtěli. A tak přišel spásný nápad, půjčit si obytňák.

 

 

No a proč zrovna obytňák? Od začátku jsme měli jasno, že nechceme do kempů. Potřebovali jsme něco malého, nenápadného, ale na druhou stranu vybaveného tak, abychom zvládli být 2 týdny soběstační i v případě podzimního nepříznivého počasí na Lago di Garda. Půjčili jsme si campervan a byli nadšení.

 

O pár týdnů později jsme šli na veletrh Caravaning zjistit možnosti pro čtyřčlennou rodinu. Chtěli jsme být plně soběstační pro delší cesty, pro práci digitálního nomáda a nezávislí na kempech. Potřebovali jsme na zadní sedadla nacpat dvě Isofix sedačky, což se ukázalo jako nadlidský úkol. Chtěli jsme auto, se kterým se dostaneme do běžného parkovacího místa ve městě, švihá po dálnici a vyjede do Alp. K tomu pohodlné postele, abychom se opravdu vyspali. A alespoň trochu komfortní obsluhu a logické uspořádání prostoru. Takových kombinací moc není. A tak jsem skončili u campervanu Knaus s pár úpravami na míru.

 

 

 

 

Zpět do obchodu